MČR na 10 000 m očima bronzové Martiny Vévodové

Poslední dubnovou sobotu se v Břeclavi konalo Mistrovství České republiky v běhu na 10 000 m. Této disciplíně jsem se doposud úspěšně vyhýbala, ale protože jsem na podzim břeclavskému oddílu účast přislíbila, tak jsem se musela s touto novou výzvou vypořádat. Během jarní přípravy jsem trénovala pečlivě na dráze, abych se dostatečně připravila na pekelných 25 koleček. Tréninky probíhaly podle plánu a zaběhnuté časy slibovaly, že bych mohla bojovat o jednu z medailí.

Už pár dní před závodem jsem věděla, že na republiku se přihlásila jen hrstka žen. Toto zjištění mě nemile překvapilo. Chtěla jsem si zazávodit, porovnat své síly s nejlepšími ženami v ČR a zaběhnout ve vyrovnaném závodě kvalitní čas. Bohužel desítka na dráze asi není dostatečným lákadlem.

Před startem jsem byla jen lehce nervózní. Uklidňovalo mě, že se jedná o dlouhou trať. Větší nervozita se dostavila ve chvíli, kdy jsem se pár minut před startem soukala do nového oddílového dresu, abych neběžela v rozporu s „pravidly“.

Vše se povedlo a závod odstartoval. Už po prvním kole jsme se začaly třídit. Snažila jsem se držet Hanky Homolkové, protože její dosavadní výsledky odpovídaly času, na který jsem chtěla běžet. Bohužel tato strategie mi úplně nevyšla. Věřila jsem si, takže druhý kilometr jsem po vzoru holek přede mnou napálila o 10 sec. rychleji, než jsem plánovala a pak už to šlo se mnou z kopce. Od třetího kilometru jsem cítila, že neustále zpomaluji a každý krok mě stál čím dál více sil. Přesto jsem se snažila co nejvíce držet tempo. Pohybovala jsem se na 4. místě.

Zhruba v polovině trati mě z dráhového stereotypu vytrhl nečekaný zvrat v závodě. Skvěle běžící průběžně druhá Aneta Chlebiková začala zpomalovat. Postupně ji předbíhaly soupeřky přede mnou a velmi rychle jsem se k ní přibližovala i já. Tato krize netrvala příliš dlouho a Aneta ze závodu (ze 3. místa) odstoupila. Pro mě to znamenalo posun na medailovou pozici. Jiný by jásal, já jsem byla z toho nepříjemně rozladěná. Závod se mi od začátku nevyvíjel podle představ, nezkušeně jsem ho přepálila a pak při těžkém boji s vlastním tělem mi spadla medaile bez vlastního přičinění přímo do klína.

Zbytek závodu byl nekonečný. Poslední dva kilometry jsem ani nesledovala tempo, jen jsem ze sebe ždímala poslední zbytky sil a děsila se výsledného času. V cíli mě celkem překvapilo, že čas nebyl zase tak hrozný – 37:24. V předchozích letech bych jej hodnotila velmi pozitivně. Letos to bylo pro mě zklamání. Naběháno mám rozhodně na víc.

I když pocity při závodě byly velmi rozporuplné, tak teď to vnímám o něco lépe. Poprvé mezi dospěláky se mi podařilo získat medaili na republice! Byl to pro mě velký cíl a povedlo se! Potěšilo mě také, že jsem získala medaili právě na domácím šampionátu.

Běžecká sezona je na samotném začátku, tak věřím, že tento závod bude mým odrazovým můstkem a lepší výkony na sebe nenechají dlouho čekat.

Autorka: Martina Vévodová